EN
Jan Matějka aka Moskyto

Demonstrace

Demonstrace. Dav se hrne ulicí kupředu a skanduje různá hesla. To není podstatné, co vlastně říkají. Řvu s nimi, až mě bolí v krku.

Demonstrace. Dav se hrne ulicí kupředu, svírá mě mezi sebou a cosi volají. Co to vlastně chtějí říct? Zvrhlo se to, kecají nesmysly. Dál už mlčím.

Demonstrace. Dav se hrne ulicí kupředu, málem mě ušlapali. Přicházíme na náměstí a zastavujeme se. Kdosi vystoupil na pódium a řeční.

Zavřu oči a poslouchám. Je ticho a klid. Nikdo okolo mě není. Otevřu oči a najednou hluk, projev. Zavřu oči, ticho, otevřu oči, hluk, zavřu oči, ticho, ...

Co se to děje? Kde to jsem? Zavřu oči a roztáhnu ruce. Okolo sebe nikoho nenahmatám. Chci otevřít oči, ale nejde to. Svěsím ruce zpátky k tělu. Otevřu oči, hluk, potlesk, jásot. Na pódiu se střídají řečníci.

Zavřu znova oči a představím si prázdné náměstí. A ono není prázdné. Kromě mě je na něm ještě jedna mlhavá postava docela daleko ode mě. Otáčí se a dívá se na mě. Vydávám se k ní, blížíme se pomalu k sobě.

Otevřel jsem oči. Je mi to záhadou, ale najednou jsem daleko blíž pódiu. Okolo mě jsou úplně jiní lidé, ale jako by si mě nevšímali. Zase jsem zavřel oči a pokračoval v cestě. Byli jsme od sebe už asi jen metr. Otevřel jsem oči.

Pohleděli jsme si vzájemně do očí. Mezi námi byl jen jeden rozložitý pán, ale už teď mi bylo jasno. Zavřeli jsme oči a došli až k sobě. Chytli se za ruce, padli si do náruče. Okolo nás bylo najednou mnoho světla.

Bylo nám tak krásně. Byli jsme sami uprostřed náměstí. Pak jsme si řekli, že chceme vidět i ty okolo nás – vždyť jsme přece na demonstraci.

Otevřeli jsme oči. Náměstí bylo prázdné, tiché, klidné. Nikdo okolo nás, ani stopy po pódiu, po demonstraci. Celé město bylo prázdné. V tramvaji kromě nás nikdo nebyl, nikoho jsme cestou domů nepotkali.

Povečeřeli jsme spolu, umyli se a šli spát. Přitulili jsme se k sobě a usnuli.

Ráno jsem se probudil v posteli sám. Přesto jsem cítil, že je se mnou. Zavřel jsem oči a viděl jsem ji. Drželi jsme se za ruku.

Občas na ni zapomenu, ale kdykoli zavřu oči, cítím klid. Být s ní, to je velice povznášející pocit. Zavřu oči a stále mě drží za ruku ...

Podobnost se skutečnými osobami je naprosto náhodná.

Volals mne? Nikdo nevolal? Mrzne a noc je sněhobílá.