EN
Jan Matějka aka Moskyto

O sedmi prasátkách

Žilo bylo sedm malých zelených fosforeskujících prasátek. Žila všechna spolu v malém fialovém domečku nedaleko oranžového jezírka, které každý třetí veřer měnilo barvu na tmavě rudou až černou. Šťasná byla až do chvíle, kdy jedno z nich, Zelenivka Svítivka, nezjistilo, že mu slábne svit. Svěřilo se se svým problémem ostatním, ale ani ti si nevěděli rady. A tak jednoho večera, právě když byla voda v jezírku obzváště tmavá, vydala se Svítivka na cestu.

Šla cestou necestou, kam ji nohy nesly, přes kamení, pařezy, rovnou za nosem. Stromy obcházela, skály přelézala, přes řeky plavala. Putovala sedmnáct dní a osmnáct nocí, přelezla třicet sedm skal, přeplavala čtyřicet tři řek, tůní, potoků a kaluží a právě při slézání ze třicáté osmé skály, když obcházela strom číslo desettisíc jedna, klouzla. Letěla, v bezvědomí do vody padla, vědomí ve vodě našla, chybu zjistila. Přetekl čítač. Místo desettisíc osmdesát tři měla jen osmdesát tři překážek. Ještě více zezelenala a padla do modrého mechu pod blízkým růžovým dubem únavou.

Tu šel kolem chemik Petr, viděl svítící Zelenivku a zvolal: "Hele, prase! A chrápe!" Tím se ovšem Zelenivka vzbudila a vzápětí se dala na útěk, jelikož ji začal pronásledovat vlk právě vyběhnuvší z houští. Byla by asi utekla, kdyby nespadla do jámy na lov divokých kanců. Vlk se ovšem mírně vylekal, ovšem viděl kužel zeleného světla, myslel si, že je to semafor, oběhl ho zleva a narazil do stromu. Zaševelil vánek a vlk byl pryč, jen jeho obtisk zůstal na kmeni.

Mezitím se Zelenivka vyškrabala z díry a pokračovala v cestě. Již se začínalo stmívat, když dorazila ke zcela nové polorozbořené chatrči postavené z uhlíkových nanovláken. Vešla dovnitř a co zde nevidí? Na stole chleba. A ani ten stůl tam nebyl. Místo stolu a chleba jen šest velkých sklenic s nápisy: KCN, KOH, LiH, LíH, NaOH, ATP. Zelenivka měla o metabolismu trochu povědomí, jedla tedy ze sklenice s nápisem ATP.

Když už se úplně setmělo, dorazil domů chemik Petr, vidí otevřenou sklenici s nápisem ATP, lžičku a na zemi prase, jak sténá v prudkých bolestech. Již jen konstatuje: "Zas mi někdo jedl ze směsného odpadu! Ta zkratka znamená a tak podobně!!" A prolévá Zelenivku Svítivku vodou. To ovšem neměl dělat.

Je náhle oslněn prudkým zeleným světlem, které ze Zelenivky šlehá, protože jí spolykané chemikálie dodaly tolik energie, ... Vzápětí se začal vzduch v chatrči zahřívat, někdy okolo pěti set stupňů detonovaly za chatrčí nádrže s tekutým dusíkem, které rozmetaly část chatrče do okolí a zbytek beznadějně shořel poté, co vystoupila teplota přes tři tisíce stupňů.

Potěšené prasátko poděkovalo ohořelému Petrovi za chemikálie, které mu dodaly tak neobvyklý svit a vracelo se domů. Když už přicházelo ke svému rodnému domečku, zděsilo se. Vidělo ostře oranžový svit, a když přišlo blíže, z domečku vylezlo velké tmavě modré tlusté prase, které nevrle zabručelo: "Co tu pohledáváš v našich divných končinách, cizinče?"

Zelenivka Svítivka se na něj podívala podruhé a objala ho: "Zelenivko Blikavko! Co ti to udělali?" "To jsi ty, Zelenivko Svítivko? My už jsme tě dávno pokládali za mrtvou!"

Pak si ještě dlouhé hodiny i s ostatními prasátky ještě dlouho a dlouho povídaly, jak se v kraji na čas usadil zlý kníže Fázový posun, který se svým rádcem, Dopplerovým jevem, změnil krajinu (i prasátka) k nepoznání. Ovšem, když se snažil přebarvit právě Zelenivku Svítivku v podobě vlka, rozmázl se o strom a následnou explozí uvolnil solidní množsví energie, která nadělala docela solidní paseku v paralelním vesmíru, kam se náhodou přesunula vhodně umístěnou červí dírou. Tím mu zmizel i pomocník Dopplerův jev, který, jak známo, je pro malé rychlosti téměř zanedbatelný, a země měla zase jednou klid. Ze stromu, kde se rozmázl vlk, udělali pomník a lidé se tam ještě roky jezdili dívat.

A prasátka? Vrátila se do svého oranžově svítícího domečku u zeleného jezírka, které každý třetí den měnilo barvu na tmavě zelenou až černou. Jestli nezhasla, svítí tam těmito barvami dodnes. A nebo jinými, kdo ví?

Volals mne? Nikdo nevolal? Mrzne a noc je sněhobílá.