EN
Jan Matějka aka Moskyto

Vrcholek

13.7.2008

Ani ne osmnáctiletý Karel vystupuje na Mont Blanc. Není však vhodné vystupovat na Mont Blanc bez někoho, kdo zná terén. A tak i Karel jde ve skupině. Je jich celkem šest a dva vůdcové navíc. Jsou zkušení, už zde byli mockrát. Nenávidí globální oteplování – rádi chodí po ledu.

Když byl Karel ještě malý Kájínek, rád chodil do kopce. Tehdy ještě nebyl tak zdatný, ale postupně se učil zdolávat stále vyšší a vyšší hory. S nostalgií vzpomíná na doby, kdy vystupovali s rodiči na Kohout a on si pořád stěžoval, že ho bolí nohy a kdy už tam budeme. Ale potom nahoře jako by obživl. Pobíhal dokola okolo rodičů a vyptával se, co je to město na obzoru a co je ten kopec támhle vedle, a kdy se půjdeme podívat na něj.

Od pěti let ho rodiče pouštěli na některé kopce samotného, aby se naučil si poradit sám. Občas si roztrhnul kalhoty, občas rozbil koleno, jindy zase přinesl několik hrstí malin z lesa. Když mu bylo asi třináct, dostal po tatínkovi velkou turistickou hůl. Dobře se s ní chodilo.

Také chodil na závody v běhu do vrchu. Své dětské kategorie pravidelně vyhrával, ještě by doma našel spoustu diplomů z té doby.

Když mu bylo skoro patnáct, potkal na úpatí jednoho kopce skupinku jiných turistů. Také šli nahoru. Vypadali profesionálně, jako by jejich zaměstnáním bylo chodit celé dny po horách. Nabídli mu, jestli by se nechtěl přidat a on to s radostí přijal. Zpočátku býval hodně unavený, ale velmi rychle si zvykl. Chodil s tou skupinou (ale i s jinými) na výlet, jak jen to šlo.

Brzy se vypracoval na velice dobrého turistu, kterého na jeho cestě málokdo předběhl. I ve vyšších kategoriích se umísťoval na předních pozicích v závodech v běhu do kopce. Díky tomu ho zvali na různá soustředění, kde dále vylepšoval svoji techniku. Brzy se stával nepřekonatelným.

Když chodil do sexty (on byl také docela dobrý i v jiných věcech, třeba mluvnici ovládal naprosto skvěle, četl od pěti let a psal kvalitní slohové práce), přihlásil se jen tak z hecu do té nejvyšší mládežnické kategorie závodů v běhu do vrchu. Znal docela dost lidí, o kterých si myslel, že ho předběhnou, ale on doběhl v krajském přeboru jako druhý. Jako druhý! A navíc s obstojným časem, což znamenalo, že ho pozvou do celostátního finále.

V celostátním finále propadl, ale nabral cenné zkušenosti. Začal si osvojovat techniky svých soupeřů, pořídil si lepší vybavení. Další rok, v septimě, vyhrál krajský přebor ještě spolu se svým kamarádem. V celostátním finále pak doběhl ještě dostatečně na to, aby se dostal do užšího výběru. Tahle malá skupinka se pak srazila v jednom malém středočeském městě, aby mezi sebou vybrali šestici nejlepších, kteří pojedou vyběhnout Mont Blanc v konkurenci běžců z celého světa.

Karel skončil sedmý. Bylo mu to líto, stane se náhradníkem. Nebo ne? Běžec, který dosáhl třetího místa, odstoupil! Necítí se prý na Mont Blanc, je ještě mladý. Karel pojede!

A tak teď vystupuje na Mont Blanc i s vůdci a kamarády. Už došel na vrcholek, když tu ho zavalil pocit prázdnoty. Jako by z něj vyprchalo veškeré nadšení. Ano, je na nejvyšší hoře Evropy, ale co dál? Jasně, je to senzace, na tuhle akci se dostane jen šest lidí z celé republiky. Ale z jednoho úspěchu se nedá žít věčně.

13.7.2009

Skoro devatenáctiletý Karel vystupuje na Mont Blanc. Není však vhodné vystupovat na Mont Blanc bez někoho, kdo zná terén. A tak i Karel jde ve skupině. Je jich celkem šest a dva vůdcové navíc. Jsou zkušení, už zde byli mockrát. Nenávidí globální oteplování – rádi chodí po ledu.

Karel už tady loni byl. Říká si, jestli to bude stejné jako loni, nebo jiné ... Už má po maturitě, má prázdniny, mohl by se válet doma u televize nebo na pláži u Máchova jezera, a on se místo toho tahá s nějakými šílenci po Mont Blancu.

Letos vyhrál krajský přebor naprosto drtivě, nikdo proti němu neměl šanci. V celostátním finále pak došlo ke zcela kuriózní situaci. První dva doběhli spolu, třetí a čtvrtý doběhli spolu, pátý a šestý (on a ten kluk, který vloni odstoupil) také, a dokonce i sedmý s osmým měli zcela totožný čas.

Byl si téměř jist, že pokud se někde cestou nezraní, tak poběží Mont Blanc ještě jednou. Jeho očekávání se vyplnila, a tak teď vystupuje na Mont Blanc i s vůdci a kamarády. Už došel na vrcholek. Všichni okolo se rozhlížejí. Kruhový výhled, daleko je vidět, možná přes 100km.

Karel zavřel oči a roztáhl ruce. Bylo mu příjemně. Už věděl, jak má na tohle navázat, co bude nejlepším pokračováním jeho běžeckých úspěchů. Ne, nepoleze na Mount Everest, nebude ze sebe dělat frajera.

13.1.2010

Zavelel k odchodu. Vyrazili na cestu. Za chvíli dojdou na Devět skal. Dnes také předává své cenné zkušenosti dál. Dělá to velice rád a činí mu radost, když mu pak skupinka těsně před vrcholkem uteče a směje se mu, že on – vůdce přichází jako poslední.

Zavřel oči a vzpomínal. "Roztáhni křídla a leť naplno," znělo mu hlavou a vzpomněl si na léto, na Mont Blanc, kdy roztáhl ruce, když už ne křídla ... připadal se jako letadlo a bylo mu úplně jedno, co si myslí ostatní ...

Podobnost s konkrétními postavami a událostmi považujte za náhodnou.

Volals mne? Nikdo nevolal? Mrzne a noc je sněhobílá.